Letos to měl Mikuláš zapeklité. Na svůj svátek 6. ledna se měl ještě vrátit na zem a zkontrolovat, jak se daří dětem, docházejícím do Nízkoprahového zařízení Charity Jindřichův Hradec. Pak se vydal za dětmi do hotelu Vajgar, bývalé LDN a do velkokapacitní ubytovny v Pístině. Celkem podaroval děti 67 balíčky.

Nejprve na Mikuláše, tři čerty a dva anděly už netrpělivě čekaly v NZDM Kompas nejen děti, které zařízení navštěvují, ale i děti ukrajinské. Výčet hříchů byl obdobný: lenost, neochota uklízet, dělat domácí úkoly. Žádné dítě však v pekle neskončilo, ale uhlí je důkazem, že čert nikdy nespí a všechno se dozví. Děti byly obdarovány balíčky, poté co řekly básničku, nebo zazpívaly písničku. Pak se Mikuláš rozloučil a se svým doprovodem pokračoval za dalšími dětmi.  Před usnutím si uvědomil, že společným jmenovatelem tohoto večera byla píseň, kterou děti zpívaly na Charitě, ve Vajgaře, LDN i Pístině – Červená kalina. Pak mu došlo ještě něco – za celé své působení na Zemi nechtělo od něj tolik dětí pochovat, jako tento den. Je zřejmé, jak těmto dětem chybí mužská náruč a objetí.